Re: Napoleonics 1807 /free/ 1:20
Posted: 17 Nov 2019 15:57
Toto sa mi paci, velmi pekne urobene aj s popisom jednotlivych druhov vojska, super 
a teraz ešte naozajstného vojaka, teda rakúskeho delostrelca, aj s delom poprosím
Page 2 of 2
Re: Napoleonics 1807 /free/ 1:20
Posted: 20 Nov 2019 17:40
super, paráda
a teraz ešte naozajstného vojaka, teda rakúskeho delostrelca, aj s delom poprosím
a teraz ešte naozajstného vojaka, teda rakúskeho delostrelca, aj s delom poprosím
Re: Napoleonics 1807 /free/ 1:20
Posted: 15 Jul 2020 17:06
Salut
tak jsem zase zpátky s tímto projektem. Protože mé tempo prací je vražedně pomalé, budu rád, když ročně udělám aspoň dvě figurky
Ale ještě chvíli zůstanu u francouzské armády .
Dnes bych Vám rád představil příslušníka další legendární jednotky – jednotky polských kopiníků.
Gardoví švališeři-kopiníci ( Chevau légers –lanciers polonais )
Lancier neboli kopiník byl kavalerista, který bojoval kopím. Kopí používali již Asyřané ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, následně Řekové, Peršané, Číňané a Římané. Tato zbraň byla široce používaná v Asii i Evropě během středověku a renesance obrněnou kavalérií , než byla přijata lehkou kavalérií, zejména ve východní Evropě. Během 18. století probíhala debata o hodnotě kopí v boji, nicméně ještě na počátku 20. století měla většina armád několik jednotek kopiníků. Právě během napoleonských válek zažily jednotky kopiníků období největší slávy. Hlavně polské jednotky, pro které byla tato zbraň charakteristická. Během těchto válek se Poláci stali dobrovolným i nedobrovolným zdrojem náboru pro několik armád. Polští kopiníci sloužili v rakouských, pruských, ruských a hlavně francouzských armádách, nejvíce však v Napoleonově císařské gardě jako 1er Régiment des chevaux-légers polonais de la Garde Impériale - 1. pluk gardových švališerů- polských kopiníků.
V období napoleonských válek bylo několik polských vojenských jednotek, které sloužily ve francouzské armádě. Po třetím dělení Polska v roce 1795 mnoho Poláků věřilo, že revoluční Francie a její spojenci mohou Polsku pomoci. Mnoho polských vojáků, důstojníků a dobrovolníků proto emigrovalo do částí Itálie pod francouzskou vládou a Francie samotné , kde spojili síly s místní armádou. Počet polských rekrutů brzy dosáhl tisíců. S podporou Napoleona Bonaparta byly vytvořeny tzv. polské legie pod velením polských důstojníků. Polské legie sloužily vedle francouzské armády ve většině kampaní. Když Napoleon vytvořil v roce 1807 Varšavské vévodství, mnoho veteránů z legií vytvořilo základ armády vévodství, která pokračovala v boji po boku francouzské armády v mnoha kampaních, které vyvrcholily v katastrofální invazi do Ruska v roce 1812. Ta znamenala začátek konce Napoleonové říše, včetně legií a Varšavského vévodství.
Polské snahy o vytvoření prestižní jednotky císařské gardy začaly již v roce 1804. Napoleon souhlasil během tažení do Polska v roce 1806, aby v jeho doprovodu byla „polská čestná stráž“ složená výhradně z mladíků ze šlechtických rodin, budoucí základ důstojníků 1. pluku gardových švališerů- polských kopiníků. 6. dubna 1807 byl pak Napoleonovým dekretem vytvořen pluk Chevau-légers polonais, švališérů-polských kopiníků o čtyřech eskadronách a byl zařazen do staré gardy. Navzdory názvu byl regiment zpočátku vyzbrojen šavlí lehkého jezdectva, musketonem a pistolemi, kopí dostal oficiálně až v lednu 1810. Avšak příslušníci pluku se sami již dříve dozbrojovali kopími ukořistěnými v bojích hlavně s rakouskými kopiníky, taktéž většinou Poláky převážně z Haliče.
V dubnu 1814 pak část pluku následovala Napoleona na Elbu pod označením Escadron Napoléon, zbytek se vrátil do bývalého Polska. Během Sta dní byla ona eskadrona přiřazena ke 2. pluku gardových švališerů-kopiníků a bila se u Ligny a Waterloo.
Při analýze polských legií v rámci francouzské armády se zdá, že Napoleon využíval Poláky jen jako zdroj rekrutů a měl malou chuť investovat do znovuvytvoření polského státu. Nicméně vzpomínka na Napoleonovy polské legie je v Polsku tak silná, že Napoleon je tam často považován za hrdinu a osvoboditele. Téma polských legií je nakonec také obsažená i v polské národní hymně. Hymna obsahuje slova o návratu polské armády z Itálie do Polska a uvádí, že Polsko není ztraceno, dokud bude žít odkaz polských legií.
K modelu:
Velmi příjemná stavba, jako všechny předcházející. Vřele doporučuji. Jedinou komplikací je stočení kopí. Trochu oříšek, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Papír jsem opatrně natočil na drát o průměru 0,8 mm. Před vlastním navinutím jsem drát vyrovnal pilníkem na dřevěné podložce a ten pak tvoří výztuhu samotného kopí.
Model představuje příslušníka 1. pluku gardových švališerů- polských kopiníků. Uniformu představovala polská kurtka tmavomodré barvy s krátkými šůsky a plastronem na prsou. Plastron, stojatý límec a pruh na rukávu byl karmínový . Kalhoty z modrého sukna sahaly až k botám a upínaly se pod podrážku. Byly lemovány kůží a zdobeny jedním karmínovým pruhem. Pokrývku hlavy tvořila nezaměnitelná polská czapka. Její horní část byla opět karmínová s bílým chocholem a kokardou s modrým středem , nad čelním štítkem ji zdobila mosazná plastika ( u důstojníků stříbrná ) s vycházejícím Sluncem a písmenem „N“ . 2,75 m dlouhé kopí bylo zdobeno karmínovo-bílým praporcem, karmínová vždy nahoře. Zvláštní oproti současné polské vlajce, kdy je to opačně. Proč to tak je, to netuším.
Na závěr moje malá Grande Armée
Zdroje :
https://cs.qwe.wiki/wiki/Lancer
https://cs.qwe.wiki/wiki/Polish_Legions ... ic_period)
https://cs.qwe.wiki/wiki/1st_Polish_Lig ... rial_Guard
KOVAŘÍK Jiří : Bitva národů, Napoleonova porážka u Lipska roku 1813
KOVAŘÍK Jiří : Napoleonovi jezdci
tak jsem zase zpátky s tímto projektem. Protože mé tempo prací je vražedně pomalé, budu rád, když ročně udělám aspoň dvě figurky
No je to výzva, zkusím něco zmastit
a teraz ešte naozajstného vojaka, teda rakúskeho delostrelca, aj s delom poprosím
Ale ještě chvíli zůstanu u francouzské armády .Dnes bych Vám rád představil příslušníka další legendární jednotky – jednotky polských kopiníků.
Gardoví švališeři-kopiníci ( Chevau légers –lanciers polonais )
Lancier neboli kopiník byl kavalerista, který bojoval kopím. Kopí používali již Asyřané ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, následně Řekové, Peršané, Číňané a Římané. Tato zbraň byla široce používaná v Asii i Evropě během středověku a renesance obrněnou kavalérií , než byla přijata lehkou kavalérií, zejména ve východní Evropě. Během 18. století probíhala debata o hodnotě kopí v boji, nicméně ještě na počátku 20. století měla většina armád několik jednotek kopiníků. Právě během napoleonských válek zažily jednotky kopiníků období největší slávy. Hlavně polské jednotky, pro které byla tato zbraň charakteristická. Během těchto válek se Poláci stali dobrovolným i nedobrovolným zdrojem náboru pro několik armád. Polští kopiníci sloužili v rakouských, pruských, ruských a hlavně francouzských armádách, nejvíce však v Napoleonově císařské gardě jako 1er Régiment des chevaux-légers polonais de la Garde Impériale - 1. pluk gardových švališerů- polských kopiníků.
V období napoleonských válek bylo několik polských vojenských jednotek, které sloužily ve francouzské armádě. Po třetím dělení Polska v roce 1795 mnoho Poláků věřilo, že revoluční Francie a její spojenci mohou Polsku pomoci. Mnoho polských vojáků, důstojníků a dobrovolníků proto emigrovalo do částí Itálie pod francouzskou vládou a Francie samotné , kde spojili síly s místní armádou. Počet polských rekrutů brzy dosáhl tisíců. S podporou Napoleona Bonaparta byly vytvořeny tzv. polské legie pod velením polských důstojníků. Polské legie sloužily vedle francouzské armády ve většině kampaní. Když Napoleon vytvořil v roce 1807 Varšavské vévodství, mnoho veteránů z legií vytvořilo základ armády vévodství, která pokračovala v boji po boku francouzské armády v mnoha kampaních, které vyvrcholily v katastrofální invazi do Ruska v roce 1812. Ta znamenala začátek konce Napoleonové říše, včetně legií a Varšavského vévodství.
Polské snahy o vytvoření prestižní jednotky císařské gardy začaly již v roce 1804. Napoleon souhlasil během tažení do Polska v roce 1806, aby v jeho doprovodu byla „polská čestná stráž“ složená výhradně z mladíků ze šlechtických rodin, budoucí základ důstojníků 1. pluku gardových švališerů- polských kopiníků. 6. dubna 1807 byl pak Napoleonovým dekretem vytvořen pluk Chevau-légers polonais, švališérů-polských kopiníků o čtyřech eskadronách a byl zařazen do staré gardy. Navzdory názvu byl regiment zpočátku vyzbrojen šavlí lehkého jezdectva, musketonem a pistolemi, kopí dostal oficiálně až v lednu 1810. Avšak příslušníci pluku se sami již dříve dozbrojovali kopími ukořistěnými v bojích hlavně s rakouskými kopiníky, taktéž většinou Poláky převážně z Haliče.
V dubnu 1814 pak část pluku následovala Napoleona na Elbu pod označením Escadron Napoléon, zbytek se vrátil do bývalého Polska. Během Sta dní byla ona eskadrona přiřazena ke 2. pluku gardových švališerů-kopiníků a bila se u Ligny a Waterloo.
Při analýze polských legií v rámci francouzské armády se zdá, že Napoleon využíval Poláky jen jako zdroj rekrutů a měl malou chuť investovat do znovuvytvoření polského státu. Nicméně vzpomínka na Napoleonovy polské legie je v Polsku tak silná, že Napoleon je tam často považován za hrdinu a osvoboditele. Téma polských legií je nakonec také obsažená i v polské národní hymně. Hymna obsahuje slova o návratu polské armády z Itálie do Polska a uvádí, že Polsko není ztraceno, dokud bude žít odkaz polských legií.
K modelu:
Velmi příjemná stavba, jako všechny předcházející. Vřele doporučuji. Jedinou komplikací je stočení kopí. Trochu oříšek, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Papír jsem opatrně natočil na drát o průměru 0,8 mm. Před vlastním navinutím jsem drát vyrovnal pilníkem na dřevěné podložce a ten pak tvoří výztuhu samotného kopí.
Model představuje příslušníka 1. pluku gardových švališerů- polských kopiníků. Uniformu představovala polská kurtka tmavomodré barvy s krátkými šůsky a plastronem na prsou. Plastron, stojatý límec a pruh na rukávu byl karmínový . Kalhoty z modrého sukna sahaly až k botám a upínaly se pod podrážku. Byly lemovány kůží a zdobeny jedním karmínovým pruhem. Pokrývku hlavy tvořila nezaměnitelná polská czapka. Její horní část byla opět karmínová s bílým chocholem a kokardou s modrým středem , nad čelním štítkem ji zdobila mosazná plastika ( u důstojníků stříbrná ) s vycházejícím Sluncem a písmenem „N“ . 2,75 m dlouhé kopí bylo zdobeno karmínovo-bílým praporcem, karmínová vždy nahoře. Zvláštní oproti současné polské vlajce, kdy je to opačně. Proč to tak je, to netuším.
Na závěr moje malá Grande Armée
Zdroje :
https://cs.qwe.wiki/wiki/Lancer
https://cs.qwe.wiki/wiki/Polish_Legions ... ic_period)
https://cs.qwe.wiki/wiki/1st_Polish_Lig ... rial_Guard
KOVAŘÍK Jiří : Bitva národů, Napoleonova porážka u Lipska roku 1813
KOVAŘÍK Jiří : Napoleonovi jezdci
Re: Napoleonics 1807 /free/ 1:20
Posted: 19 Jul 2020 05:46
Ta figurka vyzerá skvelo, chvilu som mal pocit že to ani nieje papier 
Re: Napoleonics 1807 /free/ 1:20
Posted: 26 Jul 2020 22:13
Salut
Ale zpět k tomuto projektu. Kdo nechce, ať dál nečte. Bude to trochu delší popis.
Sapéři Císařské gardy ( Sapeurs du génie de la Garde impériale )
Celá tato série figurek má přestavovat uniformy a výzbroj vojáka okolo roku 1807. Dnes bych Vám rád představil figurku z trochu pozdějšího období, přibližně z roku 1810. Sapér Císařské gardy.
Na začátku byla jedna tragická událost.
Sapéři byly vojáci, kteří před postupujícím vojskem odstraňovali překážky a zátarasy, kopali zákopy, stavěli mosty, podkopávali nepřátelská opevnění. Existovali samozřejmě již před obdobím napoleonských válek, ale byl to právě Napoleon, který zavedl samostatné sapérské jednotky do armády a následně je převzaly i armády ostatní. Německá armáda je označovala jako pionýry, jinde zůstalo označení sapér. Tradici sapérů s dlouhými sekerami a vousy zachovává Francouzská cizinecká legie a označení sapeur se ve Francii používá také ve spojení s hasiči. A tu se dostávám k našemu příběhu.
Je 1.7. 1810. Na rakouském vyslanectví v Paříži v rámci oslav Napoleonovy svadby s Marií-Louisou Habsbursko-Lotrinskou je pořádán ples. Slavnost byla pečlivě připravena. V zahradách vyslanectví byl nad kašnou a záhony postaven provizorní dřevěný sál pro 1200-1500 hostů. Pro lepší ochranu před avizovaným deštěm byly střešní trámy svrchu pokryty dehtovaným plátnem a zespodu voskovaným plátnem. Výmalba stěn byla na papírovém podkladě provedena lihovými barvami. Z oken visely mušelínové a hedvábné závěsy, na stěnách visela zrcadla odrážející záři svítidel. Osvětlení zajišťoval obrovský lustr uprostřed stropu a 73 menších lustrů, každý se 40-ti svícemi.
Na ples byla pozvána celá politická, vojenská a diplomatická smetánka Paříže. Panovnický pár se dostavil něco po 22. hodině, pozdravil všechny přítomné a poté všichni sestoupili do zahrady prohlédnout si slavnostní představení zakončené ohňostrojem. Jedna z rachejtlí zapálila kus látky na vnějším rohu sálu, ale oheň byl okamžitě uhašen, aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml. Jenže to byla teprve předehra k tragédii.
Po zahradní slavnosti se všichni vrátili do tanečního sálu a ples začal. Osudové drama začalo okolo půlnoci, kdy náhlý poryv větru srazil hořící svícen na mušelinový závěs, který okamžitě vzplanul. Několik lidí se marně snažilo strhnout hořící textilie, oheň bleskurychle zasáhl strop a změnil jej v ohnivý příkrov. Ani ne ve dvou minutách byl celý sál v plamenech. Tančící dav si bezprostřední nebepečí ani nestihl uvědomit. Oheň se šířil po stropě a nahoru se nikdo nedíval. Šelest a praskot šířících se plamenů přehlušovala hudba. Až když ze stropu začal padat déšť jisker, hořících cárů a kapek roztaveného vosku a dehtu, začala panika. Všichni se drali k jedinému volnému vstupu vedoucímu do zahrady. Nastala tlačenice, ve které kdo upadl, po tom se šlapalo. Drama pokračovalo v zahradě. Lidé běhali po zahradě, hledali příbuzné, padali na zem, popálení křičeli bolestí, zejména ženy, které oheň zasáhl nejvíce, neboť na nich lehce vzplály lehoučké voály a poletující hořící kousky dekorací jim zasahovaly obnažené části těla.
Asi ve 3 hodiny ráno oheň dohořel. I díky přivolanému obřadu císařské gardy se oheň nerozšířil na budovu vyslanectví. Přesný počet obětí se nikdy nepodařilo zjistit i díky přísné cenzuře. Nic nesmělo narušit zářný obraz císařství. Pozdější svědectví se vesměs shodují, že v následujících dnech vyjelo z paláce vyslanectví až 90 pohřebních vozů. Oficiální tisk celou tragédii bagatelizoval a přiznal pouze jedinou oběť, což je velice nepravděpodobné.
Hasičský sbor byl po tragédii okamžitě rozpuštěn a již 10.7.1810 nahrazen útvarem sapérů Císařské gardy, kteří zabezpečovali protipožární bezpečnost císařských rezidencí. Kromě této služby byli sapéři samozřejmě nasazováni v původní roli ženijního vojska v taženích z let 1812-1815.
V roce 1811 Napoleon tento útvar reformoval a vytvořil striktně vojensky organizovaný batalion pařížských hasičů. Podle této reformy je protipožární bezpečnost Paříže organizovaná dodnes a dnešní francouzský název pro hasiče sapeurs-pompiers je odvozen od souvislosti se sapéry císařské gardy. Dnešní hasiči mají klasické vojenské hodnosti a velí jim brigádní generál.
K modelu:
Jak už jsem se zmínil, všechny figurky jsou vesměs stejné konstrukce, takže opět příjemná stavba bez záludností, chyby jen a jen mými rukami. S přibývajícím věkem zjišťuji, že se mi zhoršuje zrak a proto jsem rád, když to dotáhnu do aspoň takového konce.
Model představuje příslušníka sapérů Císařské gardy ( Sapeurs du génie de la Garde impériale ). Uniformu přestavoval tmavomodrý frak s černými klopami. Stojatý límec a manžety jsou rovněž černé. Barva podšívky červená. Modré kalhoty ke kolenům s kamašemi podle ročního období - bílé nebo černé. Na hlavě má leštěnou železnou přilbu s hřebenem a černou housenkou. Na straně rudý chochol. Na přední straně přilby je měděný orel. Přesnou výzbroj se mi nepodařilo zjistit. Předpokládám, že ji tvořila mušketa s bajonetem, bílý bandalír se závěsníkem na šavli a bajonet a bandalír s černou patrontaškou.
Zdroje :
ŠŤOVÍČEK Michal : Tragická slavnost
https://napoleon-knihy.blogspot.com/201 ... vnost.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sap%C3%A9r
https://fr.wikipedia.org/wiki/Sapeurs_d ... C3%A9riale
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hasi%C4%8 ... %AD%C5%BEi
díky. Z této figurky mám i já zatím největší radost.Ta figurka vyzerá skvelo, chvilu som mal pocit že to ani nieje papier
Ale zpět k tomuto projektu. Kdo nechce, ať dál nečte. Bude to trochu delší popis.
Sapéři Císařské gardy ( Sapeurs du génie de la Garde impériale )
Celá tato série figurek má přestavovat uniformy a výzbroj vojáka okolo roku 1807. Dnes bych Vám rád představil figurku z trochu pozdějšího období, přibližně z roku 1810. Sapér Císařské gardy.
Na začátku byla jedna tragická událost.
Sapéři byly vojáci, kteří před postupujícím vojskem odstraňovali překážky a zátarasy, kopali zákopy, stavěli mosty, podkopávali nepřátelská opevnění. Existovali samozřejmě již před obdobím napoleonských válek, ale byl to právě Napoleon, který zavedl samostatné sapérské jednotky do armády a následně je převzaly i armády ostatní. Německá armáda je označovala jako pionýry, jinde zůstalo označení sapér. Tradici sapérů s dlouhými sekerami a vousy zachovává Francouzská cizinecká legie a označení sapeur se ve Francii používá také ve spojení s hasiči. A tu se dostávám k našemu příběhu.
Je 1.7. 1810. Na rakouském vyslanectví v Paříži v rámci oslav Napoleonovy svadby s Marií-Louisou Habsbursko-Lotrinskou je pořádán ples. Slavnost byla pečlivě připravena. V zahradách vyslanectví byl nad kašnou a záhony postaven provizorní dřevěný sál pro 1200-1500 hostů. Pro lepší ochranu před avizovaným deštěm byly střešní trámy svrchu pokryty dehtovaným plátnem a zespodu voskovaným plátnem. Výmalba stěn byla na papírovém podkladě provedena lihovými barvami. Z oken visely mušelínové a hedvábné závěsy, na stěnách visela zrcadla odrážející záři svítidel. Osvětlení zajišťoval obrovský lustr uprostřed stropu a 73 menších lustrů, každý se 40-ti svícemi.
Na ples byla pozvána celá politická, vojenská a diplomatická smetánka Paříže. Panovnický pár se dostavil něco po 22. hodině, pozdravil všechny přítomné a poté všichni sestoupili do zahrady prohlédnout si slavnostní představení zakončené ohňostrojem. Jedna z rachejtlí zapálila kus látky na vnějším rohu sálu, ale oheň byl okamžitě uhašen, aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml. Jenže to byla teprve předehra k tragédii.
Po zahradní slavnosti se všichni vrátili do tanečního sálu a ples začal. Osudové drama začalo okolo půlnoci, kdy náhlý poryv větru srazil hořící svícen na mušelinový závěs, který okamžitě vzplanul. Několik lidí se marně snažilo strhnout hořící textilie, oheň bleskurychle zasáhl strop a změnil jej v ohnivý příkrov. Ani ne ve dvou minutách byl celý sál v plamenech. Tančící dav si bezprostřední nebepečí ani nestihl uvědomit. Oheň se šířil po stropě a nahoru se nikdo nedíval. Šelest a praskot šířících se plamenů přehlušovala hudba. Až když ze stropu začal padat déšť jisker, hořících cárů a kapek roztaveného vosku a dehtu, začala panika. Všichni se drali k jedinému volnému vstupu vedoucímu do zahrady. Nastala tlačenice, ve které kdo upadl, po tom se šlapalo. Drama pokračovalo v zahradě. Lidé běhali po zahradě, hledali příbuzné, padali na zem, popálení křičeli bolestí, zejména ženy, které oheň zasáhl nejvíce, neboť na nich lehce vzplály lehoučké voály a poletující hořící kousky dekorací jim zasahovaly obnažené části těla.
Asi ve 3 hodiny ráno oheň dohořel. I díky přivolanému obřadu císařské gardy se oheň nerozšířil na budovu vyslanectví. Přesný počet obětí se nikdy nepodařilo zjistit i díky přísné cenzuře. Nic nesmělo narušit zářný obraz císařství. Pozdější svědectví se vesměs shodují, že v následujících dnech vyjelo z paláce vyslanectví až 90 pohřebních vozů. Oficiální tisk celou tragédii bagatelizoval a přiznal pouze jedinou oběť, což je velice nepravděpodobné.
Hasičský sbor byl po tragédii okamžitě rozpuštěn a již 10.7.1810 nahrazen útvarem sapérů Císařské gardy, kteří zabezpečovali protipožární bezpečnost císařských rezidencí. Kromě této služby byli sapéři samozřejmě nasazováni v původní roli ženijního vojska v taženích z let 1812-1815.
V roce 1811 Napoleon tento útvar reformoval a vytvořil striktně vojensky organizovaný batalion pařížských hasičů. Podle této reformy je protipožární bezpečnost Paříže organizovaná dodnes a dnešní francouzský název pro hasiče sapeurs-pompiers je odvozen od souvislosti se sapéry císařské gardy. Dnešní hasiči mají klasické vojenské hodnosti a velí jim brigádní generál.
K modelu:
Jak už jsem se zmínil, všechny figurky jsou vesměs stejné konstrukce, takže opět příjemná stavba bez záludností, chyby jen a jen mými rukami. S přibývajícím věkem zjišťuji, že se mi zhoršuje zrak a proto jsem rád, když to dotáhnu do aspoň takového konce.
Model představuje příslušníka sapérů Císařské gardy ( Sapeurs du génie de la Garde impériale ). Uniformu přestavoval tmavomodrý frak s černými klopami. Stojatý límec a manžety jsou rovněž černé. Barva podšívky červená. Modré kalhoty ke kolenům s kamašemi podle ročního období - bílé nebo černé. Na hlavě má leštěnou železnou přilbu s hřebenem a černou housenkou. Na straně rudý chochol. Na přední straně přilby je měděný orel. Přesnou výzbroj se mi nepodařilo zjistit. Předpokládám, že ji tvořila mušketa s bajonetem, bílý bandalír se závěsníkem na šavli a bajonet a bandalír s černou patrontaškou.
Zdroje :
ŠŤOVÍČEK Michal : Tragická slavnost
https://napoleon-knihy.blogspot.com/201 ... vnost.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sap%C3%A9r
https://fr.wikipedia.org/wiki/Sapeurs_d ... C3%A9riale
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hasi%C4%8 ... %AD%C5%BEi