Tak přeji hezký večer prosluněné neděle všem příznivcům papírových šmykajd. Je neděle a v tento čas je potřeba sem dát fotoreport s postupu na stavbě mého miláška. Než rozkliknete fotky, tak jen pár slov. Tzv. nanomodelařiny jsem užil tolik až mne z občas bolela ta moje medvědí palice. Nevím, jestli jsem se dostal na hranici svých možností a nebo na hranici kdy už ten papír to není jako materiál schopný pobrat. Ale spíše věřím tomu, že je to hranice mých možností.

Navíc jsem se dostal na hranici, kdy ani laserová tiskárna nebyla schopná čitelně vytisknout malý díl nějakého detailu. Některé dílky byly tak malé, že ani foťák to nebyl schopen pobrat, viz kontrolky na ovládacím pultu. Je tam fotka, kde je natřený kousek hliníkového tácku reflexními barvami a z toho jsem pomocí korkajzen vyseknul ty kontrolky, ani nulkou štětečkem nešlo udělat ten bod, který měl imitovat sklo kontrolky. Prostě mazec. Korkajzny to zmákly, problém to byl nalepit na příslušné místo, i prudší dech je nenávratně rozfouknul po pracovním stole. To samé ty ciferníky umístěné na ovládacím pultu (manometry, dobíjení, tlak oleje apod.) Ta palubní deska má rozměr 15 x 19 mm. Zajímavé byly ty pohony stěračů (stříbrné komponenty) protože to vypadá, že nejsou elektrické ale pneumatické. Vede k ním totiž trubička a ne kabel. Když tak někdo znalý to uvede na pravou míru. Vedle půltu jsou pak tachometry, ten větší je z kotoučkem, moc to vidět není, lasertisk to prostě nezvládl. Před nimi je pak těleso brzdy vlaku. Jeden pul jsem dělal uzavřený roletou a druhý je otevřený. Mňo, a aby si pan trojvedoucí měl na co sednout, tak jsem si zatruhlařil a vyšmykal ještě dvě židle, na každé stanoviště jednu. Takže kamarádi, obě stanoviště jsou v podstatě hotové a teď se budu věnovat oddílu pro cestující. No a teď už konečně ty slíbené fotky.
