njn a ja som blúdil po meste po obchádzkach, lebo kvôli Pohode uzavretá cesta

---
Kamarát dostal "geniálny" nápad, splavovať Moravu, tak po hvezdárni som išiel do Brna za ďalším dobrodružstvom...
Z Chekyho denníčka (viky je jeho žena v oranžovom tričku, Tína kamarátka spisovateľka v šedom tričku, Jindřich jej malý syn so šiltovkou)
Tak jsem jako takové vodácké entrée včera splul kus Moravy na tom dolním toku a teda řeka Chvístek nedoporučuju voda je stojatá vyjma krátkých chvil, kdy je rychlá a nese nafukovací člun na ostré větve, které ho pak propichují naskrz, hluboká, že nejde člun ani táhnout, vyjma úseků, kde je plytká, až člun drhne o šutry, takže pádlování, veslování, tažení, tlačení po devět úmorných hodin a celou dobu na slunku, no jsem spálený jak cyp, naštěstí jsem měl tričko, takže vypadám jak vlajka polská a ne sovětská, úpím bolestí a kleji ve všech vymírajících jazycích východného Slovenska.
Oj, beťár bul ten, kto mi tej rady dal!
Viky to osmahlo dohněda (pozitivní dědictví nemanželských předků středomořských šlechticů, umí i olivově zelenou barvu), Toudi vypadá jak bílo-rudá šachovnice a Tína asi v pohodě, ta sebe i Jindřicha natřela pořádnou vrstvou krému úplně všude, jak je zvyklá ze svých výletů na jih.
Vzdušnou čarou jsme zdolali 7 300 metrů. Se započítáním klikatění řeky je to téměř 12 km.
Na asi sto metrech jsme se s Toudim vyvalili a nechali se táhnout přes mělčinu Tínou a Viky v zápřahu, a zrovna jsme naštěstí pluli kolem nějakého kempu, tak jsme doufám upevnili na jižní Moravě představy o tradiční rodině.
Na prvních sto metrech jsme píchli skrz, takže dvě hodiny zabral návrat k autu pro lepení a lepení, to byla sama o sobě anabáze. A záplata stejně nedržela, tak Tína šest hodin držela patu na díře, aby nám do lodi nestříkala voda, a Jindřich kýbloval hrnečkem vodu a lil ji na mě.
Len škoda, že sme neodfotili tie ženské na brehu, výrazy ich tvárí stáli za to, no chlapom sa to páčilo.
