To iconmaster: Sošku koně dokážu celkem dobře zvládnout zpaměti, strávila jsem spoustu času s těmito nádhernými tvory.
Nicméně i tak je lepší, když mohu průběžně sledovat obrázek, podle něhož modeluji a přizpůsobuji tvar i proporce sochy. Malé dílky, které průběžně připojuji, se spojí s podkladem bez problému a drží spolehlivě i po upečení. Kdybych modurit vytvrdila ve vroucí vodě, nebylo by to ono. Pečení na cca 150°C je ideální, modurit totiž ztvrdne, ale je částečně pružný a dá se i v případě potřeby upravit(ohnout), když se zahřeje teplým vzduchem (stačí použít fén).
Pokud modeluji kompletní sochy, které mají i zadní stranu, tak tam napojuji hmotu už na upečený podklad a taky se to spojí dobře. Namáčení je nutné, aby se modurit nelepil k prstům nebo nástrojům, ale když potřebuji napojovat další materiál, musím vodu stáhnout - proto to občas přejedu štětečkem - odsávám tak přebytek vody.
To eduardo: Těší mne, že prostřednictvím TV se naše práce na papírových modelech zviditelnila. Bylo by super, kdyby se do reportáží dostali i další modeláři, protože to, co zde nebo i na jiných DF lidé předvádějí, je obdivuhodné a právem zaslouží uznání.
A mimochodem, děkuji za odkaz na Piráty z Karibiku, tahle klavírní verze je úchvatná a velice působivá. Jarrod Radnich je neskutečný borec, takhle bych chtěla umět jednou hrát....
***
Karolínka má konečně vymodelovány plastiky na čelní přepážce. Po dlouhém a marném hledání v různých zdrojích jsem bohužel nenašla podložené informace o jejich vzhledu (předpokládám, že to už dnes nikdo nedokáže přesně určit, jak tyto ozdoby v reálu vypadaly), jsem se rozhodla tuto část sochařiny ztvárnit částečně dle motivů, které jsou na bocích trupu RC, ale především jsem zde popustila uzdu vlastní fantazii. Design jsem si navrhla sama a výsledkem je sousoší dívky s koníkem a na druhé straně je mladík se lvem. Uprostřed je korunka a dvě drobné ozdoby (ty budou ještě umístěny přesněji, ale předpokládám, že vyrobím nové s podstatně hezčím vzhledem, až tam bude vsazený čelen).
Pozn.: Na některých fotkách je trumpetka v mladíkově ruce zkrácená, aby nezasahovala do ozdobné lišty. Později jsem také upravila hlavu lva, na fotkách je ještě původní verze.
Tohle už není Mont Everest v umění stavby modelu, tohle je už vesmír s celou svou krásou a nekonečností. Velmi těžko se hledají slova, která by vyjádřila míru obdivu k Tvé práci. Znova a znova rozklikávám fotky a to dívání se prostě neomrzí, protože vždy se objeví další krásný detail , který se před tím přehlédl. Jak jsem už psal Janovi, dík za takovéto chvíle u fotek.
. Tak už si bola v televízii aj v rádiu. Už ti chýba len divadlo a noviny 
