Hezký nedělní večer přátelé papírového patlaní a ostrých skalpelů.“ Už je to tady!!“, „Už je to tady…!!
Ten den, kdy jsem odložil skalpel a brýle konečně přišel a já můžu směle prohlásit, že model je hotov. Trvalo to dlouhá léta, protože modelář míní a život mění. Chtěl bych tady znova poděkovat kamarádu Štefínovi, který mi dal impuls, abych toho kostlivce vytáhl ze skříně a dodělal.
Historie motorového vozu M131…
Na konci roku 1945 byl dán návrh na konstrukci jednoduchého motorového vozu s mechanickým přenosem výkonu, který by sjednotil roztříštěný park vozů předválečných. Konstrukce se ujala Tatra Kopřivnice. Postupně se narodil legendární vůz M 131.1, řečený Hurvínek. Základem byl naftový motor Tatra T 301, který vycházel z již používaného motoru T 111, který se vyráběl již od roku 1942. Za převod byla zvolena čtyřstupňová plně synchronizovaná převodovka Mylius (původně patent fy Mylius getribe Berlin 1936). Konstrukce skříně byla celokovová s osmiúhelníkovým uspořádáním. Nástupní prostory byly na představcích, kde také se nacházela stanoviště strojvedoucího. Oddíl pro cestující byl jeden o uspořádání lavic 1 + 4. První vůz vyjel na trať v létě 1948. Roku 1949 Kopřivnice předala výrobu do Studénky. Ve dvou základních sériích s drobnými odlišnostmi bylo celkem vyrobeno 549 vozů. Výroba byla ukončena roku 1956.
Tyto nenáročné vozy po počátečních obtížích prakticky zaplavily celé území ČSR. V roce 1948 byly ještě dva dodány soukromým drahám. To však dlouho nevydrželo… V provozu byly doslova od Šumavy k Tatrám a vozily nejen osobní vlaky na lokálkách, ale také rychlíky. Dnes je téměř neuvěřitelné, že rychlík mezi Plzní a Chebem byl vožen právě touto řadou. Také prošly celou řadou rekonstrukcí. Z pravidelného provozu byly stahovány v letech 1981 až 1983. Do dnešních dnů se dochovalo cca 10 strojů v provozním stavu.
Technická data :
Výrobce : Tatra Kopřivnice / Vagónka Studénka
Rozvor : 6500 mm
Délka přes nárazníky : 12100 mm
Počet míst k sezení : 48
Váha obsazeného vozu : 20,9 t
Nejvyšší rychlost : 60 km/h
Motor - počet válců : 12
- výkon : 155 HP
- pohonná směs : nafta motorová
- chlazení : vzduchové
Přenos výkonu : mechanický
Autor p.Bek.
Model:
Model je postaven z papíru v měřítku 1:25, kde předlohu k tomuto modelu byl Hurvínek železničního spolku v České lípě. Vzhledem k tomu, že tak jak šel čas bylo mnoho změn v této řadě a v současné době to z provozovatelů mydlí podle svých možností, najmě těch finančních a jaké zrovna sehnal náhradní díly. Proto jsem volil konkrétní motorový vůz. Co se týče podložky, tak ta se mi tak nějak vymkla z rukou. Původní záměr byl udělat jen jednoduchou podložku, kde by byly umístěny i komponenty, které nejsou vidět vůbec a nebo hodně omezeně, viz motor, dynamo, kompresor a další. Nakonec jsem se rozhodl k tomu udělat i remízu a koncipovat tak nějak ten model uceleně. Filozofií té podložky bylo představit výsek z nějaké činnosti party železničních nadšenců, kdy Hurvínek je připravován k cestě do velkých dílen na velkou opravu. Já tam nastínil i nějaké situace aby ta podložka měla nějaký děj. Ta parta borců uvnitř motoráčku řeší problém s palivem, možná prasklá trubička a nebo porucha dopravního palivového čerpadla. Ten borec u motoru venku odmontovává potřebný díl a šéf party tam vysvětluje významnému donátorovi spolku (ten pán v klobouku) o jaký problém se jedná. Další chlapík opravuje prasklou trubku rozvodu vzduchu a utržený čep přechodového můstku. To je ten svářecí aparát s ochrannou sférou CO2. Další naváží nějaké další drobnosti v krabicích k paletám, to je ten borec s rudlem a samozřejmě i nezbytné řehtání úředního šimla v podobě šéfa spolku a strojvedoucího s papírama v ruce. Celá ta činnost je směřována k tomu aby se motoráček dostal do dílen po vlastní ose a palety a náhradní díly naloží na MUF-ku a dopraví je za motoráčkem. Původně jsem chtěl ten interiér remízy jen tak nějak naznačit, ale na konec se to zvrhlo v tajfun spousty drobností, tak jsem si tu nanomodelařiu užil až hanba mluvit. Viz například ten popelník s vajglama na stole. Fotoreport jsem rozdělil na několik částí, a začínáme s několika fotkami, kde bych chtěl připomenout průběh stavby. Laskavý modelář mi jistě promine, ale ta stavba se protáhla skoro na deset let.
Tak jen letem světem a co už nikdo neuvidí a nebo to bude vidět velmi omezeně:
Předloha, skutečný motoráček provozuje železniční spolek Česká Lípa:
Model M131 1130 :
Porovnání, první fotka je skutečnost, druhá je modelové provedení:
Hotový model i s hotovou podložkou. Celkový rozměr je š.32 cm, d. 116 cm, v. 33 cm.
Příjezd M131 1130 do stanice Doksy:
Závěr:
Co napsat na závěr? Snad jen to, že stavbu tohoto modelu provázely neskutečné peripetie. Ne ty modelářské, ale životní. Proto se to protáhlo ne na týdny, ne na měsíce, ale na celé roky. M131.1 „Hurvínek“se stal tak trošku ikonou železničního provozu na československých tratích a dnes je vděčným objektem zájmu železničních nadšenců a milovníků železniční historie. A tak, když se ohlédnu přes rameno, tak si myslím, že není čeho litovat a na konec jsem si tu stavbu fakt užíval. Poznal jsem své limity, co se týče umu v modelaření, ale i limity papíru jako stavebního materiálu.
A co dál? Mám připravenou šmykajdu 310-ky „Kafemlejnek od Aleše Cupáka. Samozřejmě, že budu stavět konkrétní lokomotivu, a tou je turnovská 310.0134„Litovel“ Budou tam nějaké změny, protože tato lokomotiva je osazena kompresorem na levé straně, to znamená zkrátit vanu a na pravé straně pod vanou nad parním strojem je osazen mazací lis hnaný táhlem od klik pohonu kol. A pak ještě asi další nějaké drobnosti. Už se docela na to těším, protože Kafemlejnek je tak trochu moje srdcovka.
Teď bych už jen chtěl všem moc a moc poděkovat za slova podpory a chvály. Pro mne je to opravdu palivo do další modelářské činnosti a žene mne to dopředu. A pak bych chtěl zde říct ještě jednu věc. Já bych chtěl model Hurvínka věnovat na památku kamaráda Metalsoft. Chtěl bych, aby každý, kdo zabloudí na stránky této stavby, tak si na něj vzpomenul. I když jsem jej neznal osobně, tak jsem ho obdivoval, protože přes svůj obrovský handicap stavěl překrásné modely v neskutečné kvalitě čistostavby. A nejen mně, ale i mnoha jiným ukázal, že když se chce, tak to jde. A kde je vůle, tak je i cesta a že své limity možného si stavíme my sami a nikdo jiný. Tak nashle a ahoj u další stavby modelu mašinky.
Jejda, ono to nefunguje. Fito, prosím pěkně, dej za ten nadpis "Hotovo" nebo "Dokončeno". Dík.