Známý mi vyprávěl o podivném chování své bývalé přítelkyně, kterému přišel na kloub až ve chvíli, kdy zjistil,
že ji její dědeček odmalička schválně říkal nesmysly. Dívka dospěla a věřila například tomu, že čím déle se
brambory vaří tím budou tvrdší a také se podle toho řídila.
Tohle mi vyprávěl kamarád, elektrikář:
Prý znal nějaké děvče, které sice mělo dvě vysoké školy, ale obě humanitně zaměřené. Ta mladá žena bydlela
v domě se svojí mámou; jen samy dvě. Jednou se jim rozbila mikrovlnka, i zavolaly opraváře. (Bylo to před
drahnými lety, kdy ještě mikrovlnka nestála 499,- a vyplatilo se ji opravovat.) Opravář svoji práci odvedl, ale
jako bonus oběma ženám nakukal, že mikrovlnka je děsně nebezpečná věc... že kdyby třeba při manipulaci
spadla z kuchyňské linky na podlahu, došlo by k takové explozi, že by zařvalo i několik sousedních domů v ulici.
Dámy na to zabraly a začaly se mikrovlnky panicky bát. Přestaly ji používat ("co kdyby!") a bály se jí i dotknout.
Dalo prý hodně práce je přesvědčit, že šlo o krutý žert.
před dávnými lety jdeme takhle s kamarádkou vycházkou lesem a řeč se stočila na určování směru. Po obliigátních:
"hledej mech, rozkopej mraveniště nebo poraž strom a zkoumej letokruhy," mne napadlo: "stačí najít řeku nebo potok.
Všechny totiž tečou na jih." Nečekal jsem, že se vůbec chytne, ale ani jí to nepřišlo divný. A sama si, jen s drobným
popostrčením, odvozovala důkazy pomocí gravitace, rotace země a tak. Z doslechu vím, že metodiku šířila ještě
mnohem mnohem později.
Nutno dotat, že byla velmi, ehm, humanitně zaměřen
sestra sa mně jednou zeptala, o čem sa zpívá v písničce Love Me Tender
- miluj mne na uhláku
samozřejmě mě nevěřila a šla se zeptat táty: táto, co je to tender?
- to je uhlák, Kláričko
