Když se podíváte na horní fotku, tak tam ten klacek trčí taky.
Přidám trochu technických detailů, týkajících se větrných mlýnů.
Prakticky existují dva základní druhy - holandský a německý typ.
+ jedna česká specialita.
Holandský typ mlýnu je většinou kamenný
protože je , jak usoudíte, úplná blbost postavit mlejn napevno, raději by to chtělo mít lopatky na vítr, tak VŠECHNY tato mlýny mají střechu posazenou na jakési kolejnici a dá se s ní otáčet na vítr (nebo dalo, když byl mlýn funkční).
Česká specialita
Jedná se originální mlýn s tzv. Hollandovou turbínou. Je to evropská rarita, ale určitě něco podobného znáte. Ptáte se od kud ? Z amerických westernových filmů, kde podobná větrná kola sloužila k tahání vody ze studní.
Zde je to jednodušší, neotáčí se celá střecha, ale jen to kolo se směrovým kormidlem.
Mlýn německého typu
tady je to trochu složitější. Konstrukce mlýnu je z prken, nemá patřičnou nosnost, takže není možné udělat otáčení střechy. V tom případě je možnost jedinná - najít ideální směr, odkud vítr fouká nejvíc a postavit mlýn na vítr. A když náhodou bude foukat vyjímečně jinak, pak bude účinnost menší, nebo dokonce žádná, ale to je už riziko. Není pak výhodou dražší kamenný mlýn ? Pokud by tomu tak bylo, pak jistě, ale Němci nejsou úplně blbý a tak přišli se šíleným nápadem.
Co takhle , když nejde otáčet se střechou, otáčet s celým mlýnem
A ono to šlo. Blbě, ale šlo. A tak KAŽDÝ dřevěný hranatý mlýn měl v době svého fungování takový klacek, no spíš kmen stromu, který čouhal ze zadní části. Ten byl spojen s konstrukcí mlýnu, která seděla na velkém čepu, pevně spojeném se zemí. Když foukalo z jiné strany, zapřáhla se kráva a mlýnem se pootočilo. A to je ten klacek, co mi z toho čumí.
tady máte pohled do jiného modelu - větrný mlýn ze Slezka od pana Vyškovského, kde je i ta konstrukce čepu.
