Z historie vozu (wikipedie)
Tačanka byl mobilní kulomet používaný za Ruské občanské války i v časech po ní.
Jeho samotná konstrukce byla velmi jednoduchá. Byl to lehký pérovaný vůz taženými dvěma, třemi nebo čtyřmi koňmi a v zadní části osazený těžkým kulometem. Posádku většinou tvořili tři vojáci - kočí, střelec a nabíječ.
Nad samotným původem názvu panují dodnes dohady, většinovým názorem je, že slovo "tačanka" je jakousi zdrobnělinou ukrajinského výrazu pro vůz.
Úplně první tačanky byly nasazeny v armádě anarchokomunistického revolucionáře Nestora Machna, který na jižní Ukrajině bojoval proti bělogvardějcům. Po jejich porážce byl sovětskou vládou prohlášen za banditu a vojensky poražen. Tačanky byly výrazným prvkem v jeho bojové taktice. Poskytovaly totiž palebnou podporu jízdním oddílům, protože tehdy byly hipomobilní vozy jedinou možností, jak aktivně pohybovat s těžkým kulometem. Pro jízdní oddíly nebyl problém řadu dní po sobě urazit 100 km denně a konkrétně fronta na jižní Ukrajině byla velmi pohyblivá a často docházelo k různým nájezdům do týlu. Tačanky byly velmi šikovné i pro případ ústupu, díky tomu, že se kulomet nacházel na zadní straně vozu nebylo třeba žádných složitých manévrů.
Rudá armáda zpočátku příliš mnoho jízdy neměla, ale po útocích kozáků na sovětský týl, zejména slavném Mamontově nájezdu v roce 1919 začala s budováním jízdních jednotek, např. Buďonného jízdní divize a s nimi přišly do Rudé armády i tačanky.
Dalšího nasazení se vozy dočkaly za polsko-ruské války, a to na obou stranách konfliktu. V na ruských bojištích byly tačanky osazovány hlavně maximy, v Polské armádě byly hojně používány i Schwarzlose, Hotchkiss a Browning.
Ve výzbroji Rudé i Polské armády zůstaly tačanky i v dalších letech. Dokonce se zúčastnily i druhé světové války, i když bylo tenkrát každému jasné, že se jedná o archaickou konstrukci. Vozy byly ve výzbroji polských jízdních divizí v roce 1939 a sovětských jízdních divizí po celou druhou světovou válku. Po roce 1941 však jejich počty v divizích prudce klesly, byly nahrazovány mnohem modernějšími a účinnějšími zbraněmi. Definitivní konec služby tačanek v sovětské armádě znamenal rok 1950, kdy byly zrušeny její jízdní divize a další užití tačanek se stalo bezpředmětným.
