- Ty jo, kde na to vezmeš?
- To je jeho problém!
EMAIL OD MISTRA JANA HUSA
Krajani a druzi moji, ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem
zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro,
bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu a tak zavinil historickou
nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno
vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o
to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra
zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem
litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!"
podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos.
Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal:
"Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom
s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici
nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"
A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal,
to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce,
bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou
abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost. Omluvou mi snad je jen
neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy,
co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a
zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do INTERNETu. Za ten skutek by
informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou
hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec by bezpochyby na hranici
i poleno donesl.
Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen
oholit znaky o diakritiku a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu?
Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti
zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.
A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do
pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla
mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z
mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v
pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale
dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu! S
rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu! Linkami,
pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli
bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o
tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista
hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?
S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan
zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro,
bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu a tak zavinil historickou
nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno
vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o
to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra
zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem
litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!"
podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos.
Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal:
"Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom
s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici
nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"
A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal,
to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce,
bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou
abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost. Omluvou mi snad je jen
neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy,
co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a
zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do INTERNETu. Za ten skutek by
informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou
hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec by bezpochyby na hranici
i poleno donesl.
Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen
oholit znaky o diakritiku a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu?
Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti
zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.
A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do
pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla
mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z
mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v
pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale
dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu! S
rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu! Linkami,
pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli
bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o
tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista
hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?
S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan
Je to staré, ale miestami naozaj dobré:
