Něco málo na začátek o předloze.
Heereswaffenamt zadal r. 1935 firmě Fahrzeug und Motorenbau GmbH (FAMO) Breslau vývoj nového těžkého polopásu o váze 18 tun. Měl být schopen vléci dělo nebo přívěs až do hmotnosti 22 tun.
R. 1936 staví FAMO první prototyp označení FM gr 1, po jeho zkouškách je zahájena sériová výroba.
R. 1938 vzniká další verze F2, ta se liší zvětšenými rozměry, silnějším motorem a dalšími vylepšeními.
Pohonnou jednotkou FM gr 1 i novější F2 tvořil vodou chlazený vidlicový 12ti válec Maybach HL 98 TUK o obsahu 9 780 ccm. U FM gr 1 dosahoval motor při 2 600 ot./min. výkon 220 koňských sil. U F2 dával při 3 000 ot./min. výkon 250 koňských sil. Spotřeba 18ti tuny byla 100 litrů na 100 km, avšak v těžkém terénu až 300 litrů.
R. 1939 je ve výrobě poslední základní modifikace F3 s novým motorem Maybach HL 108 TUKRM, opět vidlicový 12ti válec se sklonem válců 60°, o obsahu 10 838 ccm, který dával výkon 270 koňských sil při 3 000 ot./min. Spotřeba paliva stoupla na 120 litrů/100 km, v terénu 310 litrů/100 km. Stejně jako u předchozích verzí měl stroj hlavní nádrž 230 litrů a pomocnou na 60 litrů.
Celková produkce od roku 1936 až do zastavení (1944) činila přibližně 2 500 vozů, nejpočetnější byla varianta F3.
V průběhu výroby se F3 vizuálně pozměňoval. První verze měla stále mohutné blatníky, stejně jako starší typy, později se však blatník nad kolem s pneumatikou zkracuje. Pozdější stroje dostávají i nárazník, vyrobený z mohutné ocelové tyče.
SdKfz. 9 se dělily na podvarianty podle určené činnosti:
- pro dělostřelectvo měl v nákladovém prostoru 3 řady sedaček, na kterých se přemísťovaly obsluhy těžkých děl tažených za polopásem. Produkce byla v menším množství.
- standardní verze SdKfz. 9 měla za řidičskou kabinou jen jednu řadu sedaček, za kterými se nacházel nákladový prostor, na který bylo možno uložit náklad o hmotnosti 2,8 tuny. Tato varianta byla ze všech nejpočetnější. Na omezený počet byla umístěna rozměrná ocelová radlice, která se nacházela na zádi vozidla.
Za vozidlo zapřahovali vedle děl i přívěsy. Kromě čtyřnápravového Sd. Anh. 116 o nosnosti 22 tun, tak i menší Sd. Anh. 115 o nosnosti 10 tun. Na větším přívěsu bylo možno přepravovat např. střední tank Panzer IV. V případě odtažení těžkého Tigeru bylo nutné zapřáhnout tři polopásy za sebou.
Převzato z http://forum.valka.cz/
Při neustálém čekání na pásy na kunu jsem si řek, že začnu něčím jednodušším a zvolil jsem kola.
Na kolech je několik drobných chyb, jako přeházené dílky a číslování a vzorek je potřeba vyřezat menší než je vyznačen, jinak bude moc velký, to není složité, jen to otravuje a zabere to více času. Taky se mě stalo že některé dílky na sebe na sucho nepasují, ale po na nesení lepidla a silovém dotlačení na místo sedí naprosto perfektně. 
No a hotová kola.
